Člen skupiny Město. Skupina Město od 1978, společné výstavy (např. Praha, Olomouc, Košice, Benátky-Itálie) a soutěže 1979-1989. Též společné projekty např. "Dítě a město". Členové Karel Bucháček, Pavel Březina, František Dostál, Josef Husák, Míla Kolář, Pavel Moudrý, Pavel Procházka a Josef Zink.
Narodil jsem se v padesátých letech minulého století a od těch dob mám lidi rád. Každý ale projevuje lásku jinak. Já se snažím lidem projevit lásku tím, že stavím fotografické zrcadlo jejich životu, aby je možná trošku pokřivený, ale upřímný obraz pobavil i poučil. Nejraděj mám prosté lidičky, kteří si žijí svůj život bez předsudků a velkých starostí. Mým hlavním fotografickým tématem jsou lidé a jejich starosti i radosti. Mám rád periferie měst a tak mé vyznání k nim vám snad o mně řekne vše.Periferie - okraj, toto slovo zná dnešní mladá generace spíše ve spojení s počítači, ale v češtině si ho spojujeme především s okrajem města. Tam, kde město přestává být městem, ale není ještě volnou krajinou, kde se derou továrny a skladiště mezi poslední činžáky, je periferie doma. Pražská periferie má mnoho podob podle směru našeho pohledu. Je zde romantická a dobrodružná okolo Vltavy, od Smíchova po Libeň, vonící v létě dehtem a starým dřevem, drsně krásná karlínská a žižkovská, plná lidiček na okraji společnosti, ale i betonová na jihu a severu. Její obyvatelé jsou stejně rozmanití jako jejich domovy. Jak se městem převalují jednotlivé generace, jednotlivé okraje zažívají střídavě bouřlivý rozvoj, který střídají období, kdy se čas doslova zastaví. Pak nastává rychlé pohlcení periferie městem. Při tomto vývoji se zde, tak jako nikde jinde, střetávají lidé nejrůznějších vrstev a společenského postavení. Mne, kluka z měšťácké rodiny, toto prostředí vždy přitahovalo. Dodnes cítím jemné chvění v zádech při návštěvě některých romantických zákoutí. Kouzlo všem těmto místům dodávají především jejich obyvatelé. Lidé většinou přímí a upřímní, kteří se někdy trochu zapletli se zákonem, ale to patří k jejich životu. Jejich představou zábavy často bývá nedělní návštěva zábavního parku, kde se jednoduše, ale naplno baví. Směs lodníků, uhlířů, dělníků na stavbě, matek početných rodin, nádražáků, podvodníčků a příživníků, důchodců i lehkých žen se točí za zvuků mizerné dechovky na betonovém parketě, děti běhají po okolí a žebrají u okolo jdoucích na žvýkačku. To je obraz holešovické "Fučíkárny", každou slunnou neděli. Pokusím se na pár obrázcích Vám přiblížit obyvatele těchto míst, a pokud na Vás nezapůsobí jejich kouzlo, věřte, že je to jen má vina.
Úvodní stránka
